Tímto bych rád poděkoval všem skvělým lidem, kteří nás přišli navštívit a podpořit 15. září v Libeňském atelieru, kde se v rámci akce „Zažít město jinak“ konal „Den analogové fotografie“. Tam jsme společně se Sandrou Sedleckou, Leonou Teplou a neplánovaně i s Leošem Stehlíkem přichystali myslím příjemné celodenní setkání, kde nechyběly ukázky kyanotypie, filmového fotografování (včetně velkoformátu), promítání dokumentárních filmů o fotografii, foto výstavy (Kevin V. Ton) a dobrot, které na doladění atmosféry připavila Lea. Věřím, že to byl pouhý začátek a že nás podobné setkání v Libeňském atelieru čekají i mimo program akce „Zažít město jinak“. Již brzy zde budete moci například navštívit kompletní dílnu kyanotypie, tak si ji nenechte ujít!

foto: Sandra Sedlecká, Miroslav Pokorný, Leoš Stehlík

Jednoho hezkého dne si to taková malá chilská ještěrka vykračovala, nedbajíc na rady starších ještěrů, směrem do skladu se sušeným ovocem v nádherném přístavním městě Caldera. Jak už to tak v životě bývá, její svévole byla po zásluze odměněna.

PLESK! Přistál na ní jeden z tisíců kartonů právě dosušených rozinek. Tím se započala její dlouhá cesta v kontejneru trajektem napříč světem. Jižním Pacifikem, podél Peruánského pobřeží, Panamským průplavem, překrásným Karibikem, dále severní částí Atlantského oceánu a .. Nebudu Vás napínat, po různých peripetiích skončila ve skladu podobném tomu Calderskému na jihu Čech, kde ji při vykládání rozinek z kontejneru objevil užaslý Uzbekistánský učitel Alisher Sharabad.

Ano přátelé. Ihned po této události mi ji slavnostně předal, aby jsem jí vyfotil. Nemajíc digitální fotopřístroj jsem jí vzal do temné komory. Nejprve jsem ji nakontaktoval ušlechtilým procesem zvaným kyanotypie. Dále už jsem ji pouze zvětšoval klasickým pozitivním procesem na papír prý neušlechtilý (RC). Nyní zaujala tato chilská ještěrka placatého typu čestné místo po pravém boku zvětšovacího přístroje značky Meopta.
A nebo.. To bylo všechno úplně jinak?

Již delší dobu jsem měl chuť vyzkoušet další ze série historických fototechnik. Mezi ty technicky jednodušší patří bezesporu Kyanotypie (modrotisk, železitý tisk). Vzhledem k tomu, že mi na Žirovnickém fotosrazu potřebné chemické roztoky daroval Tilberien, za což mu patří velký dík, nebyl důvod více otálet. První pokusy exponované pod sluncem se nezdařily, načež jsem epozici na Šnekovu radu několikanásobně prodloužil (na cca půl hodiny). A výsledek můžete sami posoudit. Vím, není to dokonalé, ale což, radost je veliká.