Nicméně, kdyby jsem byl sám a neměl tyto radosti s kým sdílet, asi by mě to tolik nebavilo. A toto je jedním z důvodů, proč jsem se před cca 7mi léty rozhodl uspořádat první sraz „temnokomorníků“ v Žirovnici. Temnokomorníci – nadšenci, kteří fotografují „postaru“ na film a pro některé z nich je slovo „digi“ slovem sprostým 🙂 Pro mě osobně ne, využívám z obou technologií to co právě potřebuji, nebo je mezi sebou různě kombinuji.
Dříve jsem byl zvyklý fotografovat neomezené množství snímků s digitálním kompaktem, nebo zrcadlovkou. Poté jsem byl „omezen“ počtem snímků na kinofilmu – 36. Ale mě toto omezení vyhovovalo. Na posledním fotografickém srazu, který se v Žirovnici a jejím okolí konal letos na přelomu srpna a září, jsem se rozhodl k dalšímu radikálnímu kroku.
Vzal jsem si s sebou Boxík. Můj oblíbený fotoaparát vyrobený cca v roce 1933 firmou Zeiss – Box Tengor. A s sebou jeden svitkový černobílý film Foma 400, na který se vejde pouze 8 snímků. Stal jsem se tím na některých místech tak trochu centrem pozornosti, jelikož to vypadalo, že si s sebou do přírody a na různé historické památky nosím starou černou žehličku.
Během čtyřdenního srazu jsme postupně procestovali část Vysočiny a Jižních Čech a já jsem si kromě vzpomínek do svého mozku zaznamenal pouze 7 snímků na svikový film. Ne, nejsou dokonalé, často ani ostré, ale jsou moje. A mám je rád. Stejně jako situace, při kterých vznikali.
Navíc jsem si v závěrečný den fotosrazu po několika letech opět vyvolal film v kafi (Caffenol – jednoduchá vývojka z levného kafe, vitamínu C a Bromidu Draselného).
Podobnou zkušenost s jednoduchými fotoaparáty doporučuji všem, kdož se nějakým způsobem fotografií zabývají. Podívat se na věci s nadhledem a posunout se dopředu Vám někdy paradoxně pomůže krok v čase nazpět.
Přeji dobré světlo všem! 🙂
