by ·Žádné komentáře

Dnes jsem pro Vás připravil jarní soutěž o 3×1 ks certifikátu „Kolodiový portrét“. Pokud chcete vyhrát tuto vyjímečnou záležitost ve formátu 13×18 cm, jejíž cena je u některých zahraničních fotografů více než 70 EUR, stačí zaslat správnou odpověď na následující otázku mailem na : resolut@tiscali.cz. Soutěž bude trvat přesně měsíc, tzn. do 17. dubna 2012. Výherce budu kontaktovat a budou domluveny všechny podrobnosti k focení.

Uhádnete, z čeho se nám to vyklubal jarní (ne)tvor na následujících kolodiových snímcích?
a) z černé hrušky
b) z uschlého avokáda
c) z radosti

Focení s výherci bude probíhat individuálně v přírodě na Pelhřimovsku. Těším se na odpovědi 🙂

by ·Žádné komentáře

Cože? Ale vážně, nezbláznil jsem se. Filmy se dají vyvolat (v nouzi, či v tvůrčím záchvatu) pomocí vývojky, která se nazývá Caffenol C, jejíž hlavní složkou je obyčejná instantní káva. Chce to sice trochu trpělivosti (výsledky jsou i při stejném složení vývojky různé), ale ta by měla být po nějakém čase u všech „temnokomorníků“ samozřejmostí. Pokud se do tohoto experimentu hodláte pustit, jako jisté vodítko Vám může posloužit tabulka vyvolávacích časů na Digitaltruth.

 Složení Caffenolu-C :    3 lžičky sody na praní
                                     5 lžiček instantní kávy
                                     0,5 lžičky vitamínu C v prášku
                                     0,5 l vody
 Vyzkoušel jsem 6 různých kombinací expozičního času, clony a délky volání při totožné scéně. Nejkontrastnější a dle mého názoru nejlepší výsledek vznikl při  1/10 sec. – f 4,5 – 30 min (cca 18°C). Následné ustálení 5 min. ve Fomafixu.

U této šílenosti si nejsem jistý, zda vznikla příliš dlouhým působením usazenin v Caffenolu-C při volání, nebo vtékáním světla do špatně těsnící kazety. A vlastně… není to jedno? 🙂

by ·Žádné komentáře

Když jsem koncem minulého roku v literatuře zkoumal různé fotografické postupy, narazil jsem na pojem, který byl pro mě zatím neznámý. Fotogram, jinak zvaný také rayogram, či rayograf (viz. fotograf Man Ray). Fotogramy, které jsem našel na internetu mě tak nakoply, že jsem to musel sám ihned vyzkoušet 🙂

Chcete si to taky zkusit? Pokud máte k dispozici jakýkoliv fotopapír, či film většího formátu (ideálně alespoň listový film 9×12), stačí ve tmě na tento světlocitlivý materiál cokoliv položit, osvítit a hned vyvolat. Pokud si chcete vše předem připravit tak, aby jste ve tmě netápali, položíte si vše na skleněnou destičku, kterou již ve tmě jednoduše položíte na zmiňovaný foto materiál. Vcelku jednoduché a pro experimenty jako stvořené.

by ·Žádné komentáře

První snímky tvořené tzv. „mokrým kolodiovým procesem“, které jsem vyfotil na workshopu pořádaným Rasťo Čambálem a Michaelou Pospíšilovou (mamut-photo.com). První čtyři jsou na černě lakovaném plechu, poslední na skle. Všechny mají rozměr 13×18 cm.

 

Tento fascinující fotografický proces představil roku 1851 Frederick Scott Archer, který předtím experimentoval se skleněnými negativy. Mokrý kolodiový proces probíhá takto :
Po důkladném vyčištění skleněné desky (či jiného vhodného materiálu) na ní nalejeme kolodium tak, aby vznikla po celé ploše tenká vrstva. Poté ji necháme zcitlivovat v roztoku dusičnanu stříbrného a tím nám na ní vznikne světlocitlivá vrstva, podobná té, kterou známe v současné době třeba z klasického kinofilmu. Desku umístíme do speciálně upravené kazety, kterou vložíme do fotoaparátu (ten máme už připravený včetně snímané scény). Po naexponování desku vyvoláme a po přerušení ustálíme v temné komoře. Na exponování a vyvolání kolodia máme cca 8 min, než kolodium uschne (potom už je to marné a jedeme od začátku). Pokud se vše podařilo, následuje vypírání, sušení a lakování desky sandarakovým lakem s voňavým levandulovým olejem. Toť ve zkratce vše. Jednoduché, že? 🙂