Dnes je to právě měsíc od vyhlášení jarní soutěže o možnost nechat se portrétovat pomocí mokrého kolodiového procesu.  Ze třech možných variant byly rovnou dvě odpovědi správné – možnosti B) a C). Každý ze třech výherců tipoval alespoň jednu správnou odpověď. Takže se velice těším na Reginu Kluchovou, Pavla Herzoga a Radku Havelkovou 🙂

Tuto sobotu (21.4.) se bude v Žirovnickém Pivovaru konat Den Země. Kromě různých zajímavých přednášek, promítání a dalších taškařic převážně na EKO téma zde můžete narazit i na můj skromný fotostánek, kde zájemcům v praxi předvedu fotografování na kolodiové desky. V průběhu akce ,dojde také k dražbě různých děl od místních tvůrčích osob. Například půjde o železnou plastiku uměleckého kováře Josefa Habermanna, obraz výtvarnice Terezy Vyhnálkové, či fotografie Ondřeje Koudelky a také moje. Výtěžek z dražby společně s příspěvky a dobrovolným vstupným na večerní hudební program (zámek Žirovnice od 20:00 hod.) bude předán mamince vážně nemocného ročního bojovníka Páťi.
Tímto Vás na tuto zajímavou akci srdečně zvu.

A jelikož je toto především fotoblog, musím přidat také nějaké fotografie. A přidám záměrně tento počin, jelikož je to jedna z dalších technik, které jsem vyzkoušel. Po klasickém zvětšení na fotopapír z negativu, byla fotografie pod dohledem Taze – administrátora webu Temnakomora vybělena a sépiově tónována. Po vyprání a usušení následovalo ruční kolorování pod taktovkou mistra v oboru Acera. Toto vše se odehrálo na velice zvláštním srazu podobně „postižených“ fotografů v Nedvědicích. Ještě jednou díky za vše a snad na příštím srazu na viděnou 😉

Dnes jsem pro Vás připravil jarní soutěž o 3×1 ks certifikátu „Kolodiový portrét“. Pokud chcete vyhrát tuto vyjímečnou záležitost ve formátu 13×18 cm, jejíž cena je u některých zahraničních fotografů více než 70 EUR, stačí zaslat správnou odpověď na následující otázku mailem na : resolut@tiscali.cz. Soutěž bude trvat přesně měsíc, tzn. do 17. dubna 2012. Výherce budu kontaktovat a budou domluveny všechny podrobnosti k focení.

Uhádnete, z čeho se nám to vyklubal jarní (ne)tvor na následujících kolodiových snímcích?
a) z černé hrušky
b) z uschlého avokáda
c) z radosti

Focení s výherci bude probíhat individuálně v přírodě na Pelhřimovsku. Těším se na odpovědi 🙂

Cože? Ale vážně, nezbláznil jsem se. Filmy se dají vyvolat (v nouzi, či v tvůrčím záchvatu) pomocí vývojky, která se nazývá Caffenol C, jejíž hlavní složkou je obyčejná instantní káva. Chce to sice trochu trpělivosti (výsledky jsou i při stejném složení vývojky různé), ale ta by měla být po nějakém čase u všech „temnokomorníků“ samozřejmostí. Pokud se do tohoto experimentu hodláte pustit, jako jisté vodítko Vám může posloužit tabulka vyvolávacích časů na Digitaltruth.

 Složení Caffenolu-C :    3 lžičky sody na praní
                                     5 lžiček instantní kávy
                                     0,5 lžičky vitamínu C v prášku
                                     0,5 l vody
 Vyzkoušel jsem 6 různých kombinací expozičního času, clony a délky volání při totožné scéně. Nejkontrastnější a dle mého názoru nejlepší výsledek vznikl při  1/10 sec. – f 4,5 – 30 min (cca 18°C). Následné ustálení 5 min. ve Fomafixu.

U této šílenosti si nejsem jistý, zda vznikla příliš dlouhým působením usazenin v Caffenolu-C při volání, nebo vtékáním světla do špatně těsnící kazety. A vlastně… není to jedno? 🙂

Když jsem koncem minulého roku v literatuře zkoumal různé fotografické postupy, narazil jsem na pojem, který byl pro mě zatím neznámý. Fotogram, jinak zvaný také rayogram, či rayograf (viz. fotograf Man Ray). Fotogramy, které jsem našel na internetu mě tak nakoply, že jsem to musel sám ihned vyzkoušet 🙂

Chcete si to taky zkusit? Pokud máte k dispozici jakýkoliv fotopapír, či film většího formátu (ideálně alespoň listový film 9×12), stačí ve tmě na tento světlocitlivý materiál cokoliv položit, osvítit a hned vyvolat. Pokud si chcete vše předem připravit tak, aby jste ve tmě netápali, položíte si vše na skleněnou destičku, kterou již ve tmě jednoduše položíte na zmiňovaný foto materiál. Vcelku jednoduché a pro experimenty jako stvořené.

První snímky tvořené tzv. „mokrým kolodiovým procesem“, které jsem vyfotil na workshopu pořádaným Rasťo Čambálem a Michaelou Pospíšilovou (mamut-photo.com). První čtyři jsou na černě lakovaném plechu, poslední na skle. Všechny mají rozměr 13×18 cm.

 

Tento fascinující fotografický proces představil roku 1851 Frederick Scott Archer, který předtím experimentoval se skleněnými negativy. Mokrý kolodiový proces probíhá takto :
Po důkladném vyčištění skleněné desky (či jiného vhodného materiálu) na ní nalejeme kolodium tak, aby vznikla po celé ploše tenká vrstva. Poté ji necháme zcitlivovat v roztoku dusičnanu stříbrného a tím nám na ní vznikne světlocitlivá vrstva, podobná té, kterou známe v současné době třeba z klasického kinofilmu. Desku umístíme do speciálně upravené kazety, kterou vložíme do fotoaparátu (ten máme už připravený včetně snímané scény). Po naexponování desku vyvoláme a po přerušení ustálíme v temné komoře. Na exponování a vyvolání kolodia máme cca 8 min, než kolodium uschne (potom už je to marné a jedeme od začátku). Pokud se vše podařilo, následuje vypírání, sušení a lakování desky sandarakovým lakem s voňavým levandulovým olejem. Toť ve zkratce vše. Jednoduché, že? 🙂