Když jsem koncem minulého roku v literatuře zkoumal různé fotografické postupy, narazil jsem na pojem, který byl pro mě zatím neznámý. Fotogram, jinak zvaný také rayogram, či rayograf (viz. fotograf Man Ray). Fotogramy, které jsem našel na internetu mě tak nakoply, že jsem to musel sám ihned vyzkoušet 🙂

Chcete si to taky zkusit? Pokud máte k dispozici jakýkoliv fotopapír, či film většího formátu (ideálně alespoň listový film 9×12), stačí ve tmě na tento světlocitlivý materiál cokoliv položit, osvítit a hned vyvolat. Pokud si chcete vše předem připravit tak, aby jste ve tmě netápali, položíte si vše na skleněnou destičku, kterou již ve tmě jednoduše položíte na zmiňovaný foto materiál. Vcelku jednoduché a pro experimenty jako stvořené.

První snímky tvořené tzv. „mokrým kolodiovým procesem“, které jsem vyfotil na workshopu pořádaným Rasťo Čambálem a Michaelou Pospíšilovou (mamut-photo.com). První čtyři jsou na černě lakovaném plechu, poslední na skle. Všechny mají rozměr 13×18 cm.

 

Tento fascinující fotografický proces představil roku 1851 Frederick Scott Archer, který předtím experimentoval se skleněnými negativy. Mokrý kolodiový proces probíhá takto :
Po důkladném vyčištění skleněné desky (či jiného vhodného materiálu) na ní nalejeme kolodium tak, aby vznikla po celé ploše tenká vrstva. Poté ji necháme zcitlivovat v roztoku dusičnanu stříbrného a tím nám na ní vznikne světlocitlivá vrstva, podobná té, kterou známe v současné době třeba z klasického kinofilmu. Desku umístíme do speciálně upravené kazety, kterou vložíme do fotoaparátu (ten máme už připravený včetně snímané scény). Po naexponování desku vyvoláme a po přerušení ustálíme v temné komoře. Na exponování a vyvolání kolodia máme cca 8 min, než kolodium uschne (potom už je to marné a jedeme od začátku). Pokud se vše podařilo, následuje vypírání, sušení a lakování desky sandarakovým lakem s voňavým levandulovým olejem. Toť ve zkratce vše. Jednoduché, že? 🙂